Nominovaní

Přečtěte si příběhy 44 nominovaných a rozhodněte se, komu v roce 2023 udělíte svůj hlas.

Kategorie: Zdravotnictví

Nikola Trochtová (27 let, FNUSA od července 2021)

Nikola se aktivně zapojuje do všech činností v rámci dobrovolnického programu ve FNUSA. Pravidelně jednou týdně dochází za pacienty oddělení DRO a za pacienty JIP NCHK. S pacienty si povídá, čte jim a hraje s nimi hry.

Kromě toho se účastní jednorázových akcí DobroCentra na všech zapojených odděleních nemocnice. Na akcích jako hudební vystoupení, cestovatelské přednášky a podobné doprovází pacienty na místo setkání a po ukončení akce je zase doprovází zpět na pokoj. Pokud se jedná například o výtvarné dílny, pomáhá jim při kreativním tvoření.

Aktivně se podílí i na dalších činnostech DobroCentra. Při prezentaci aktivit DobroCentra směrem k veřejnosti pomohla s akcí Blesk ordinace, také oslovila nové dobrovolníky formou rozhovoru do SAL, stále se věnuje přípravě obsahů kreativních dílniček. Pro dílnu Malované tašky, vyrobila tašky pro pacienty, předkreslila šablony a pomáhala pacientům s vlastním malováním. Díle také tvoří propagační materiály, vyráběla tašky na akci Animefest 2023, pomáhá získávat dary, domluvila spolupráci s realizátory akce pro veřejnost Animefest 2023, kde obsluhovala stánek, komunikovala se zájemci o dobrovolnictví a připravila reklamní materiály. Pomáhá realizovat sbírky pomůcek a materiálů a nezalekne se ani nestandardních situací. Během covidu-19 háčkovala drobné dárky pro pacienty a pomáhala s distribucí darů pro personál nemocnice.

Nikola je úžasný dobrovolník, je zjevné, že dobrovolničení je pro ni opravdu srdeční záležitost, ve které se našla. Jsme velice rádi, že ji máme v týmu.

Renata Buršíková (49 let, Hospic v Rajhradě od roku 2018)

Renata svou dobrovolnou činnost pro hospic v Rajhradě začala v roce 2018. Vzhledem k plnému invalidnímu důchodu, do kterého se dostala po vážné operaci mozku. Svůj čas tak nabídla především pro pomocné činnosti v administrativě a také se rozhodla zpříjemnit prostředí pro pacienty v hospici, aby se jim tam žilo lépe. Nejvíce se věnuje péči o květiny na chodbách hospice a venkovním truhlíkům. Obdivuhodné je, že tuto činnost dělá již 5 let, pravidelně jednou týdně. Zároveň je vždy ochotná pomoct s administrativou při nárazových sbírkových a jiných benefičních akcích naší organizace. Její velkou zálibou je focení, které jsme využili při výroční oslavě naší organizace. Renata nafotila a připravila vernisáž v hospici a ukázala tak, jak vnímá hospic svýma očima.

Kategorie: Sociální služby

Eliška Hlaváčková (20 let, Domov Matky Rosy od roku 2020)

Studentka psychologie Eliška Hlaváčková pravidelně navštěvuje Domov Matky Rosy, což je domov pro seniory. Do našeho domova chodí třetí rokem, účastní se aktivizací, adventního tvoření, věnuje se seniorům i individuálně. V době covidu si Eliška se seniory hodně dopisovala, za což byly senioři velmi vděční. Eliška seniorům připravila i přednášky z cest, povykládala jim o Japonsku a dalších zajímavých státech. Eliška se účastní různých dalších akcí v domově, pomáhá například při narozeninových oslavách. Klienti ji mají moc rádi nejen kvůli její empatii, ale i optimismu, obětavosti a vždy dobrému naladění. Jsme moc rádi, že za klienty chodí dobrovolnice, která i díky svému mládí vnáší do domova hodně svěží energie a dokáže je přenést na naše klienty.

Jana Vlasáková (76 let, Domov Matky Rosy od roku 2013)

Paní Jana Vlasáková dlouhodobě a pravidelně navštěvuje Domov Matky Rosy, což je domov pro seniory. Je jednou ze tří rajhradských dobrovolnic, které vyplňují volný čas klientů v domově. Po dobu 10 let učí naše klienty plést košíky, účastní se aktivizací jako je například vyrábění mozaiky. Dále se také účastní adventního tvoření, kde navíc probíhá generační propojení, kdy k nám do domova přichází vytvářet dekorace studenti rajhradské zahradnické školy. Jana a další dvě dobrovolnice věnují seniorům část svého volného času, ve kterém se účastní různých dalších akcí v domově, pomáhají při oslavách a vlastně vždy, kdy je potřeba. A ještě stačí našim klientům naslouchat a povídat si s nimi. Jsme za jejich aktivní činnost velmi vděční a klienti domova mají dobrovolnice velmi rádi.

Helena Nerudová (74 let, Domov Matky Rosy od roku 2013)

Paní Helena Nerudová dlouhodobě a pravidelně navštěvuje Domov Matky Rosy, což je domov pro seniory. Je jednou ze tří rajhradských dobrovolnic, které vyplňují volný čas klientů v domově. Po dobu 10 let učí naše klienty plést košíky, účastní se aktivizací jako je například vyrábění mozaiky. Dále se také účastní adventního tvoření, kde navíc probíhá generační propojení, kdy k nám do domova přichází vytvářet dekorace studenti rajhradské zahradnické školy. Helena spolu s dvěma dobrovolnicemi věnují seniorům část svého volného času, ve kterém se účastní různých dalších akcí v domově, pomáhají při oslavách a vlastně vždy, kdy je potřeba. A ještě našim klientům naslouchají a povídají si s nimi. Jsme za jejich aktivní činnost velmi vděční a klienti domova mají dobrovolnice velmi rádi.

Martin Rada (18 let, Maltézská pomoc, o.p.s. od roku 2022)

Martin dochází jako dobrovolník už více jak rok k mladému muži Honzovi, který je od malička upoután na invalidní vozík. S Honzou spolu tráví volný čas, oba kluci hodně rádi cestují a jezdí na výlety. Na Martinovi oceňuji jeho houževnatost a cílevědomost, že si i přes jeho středoškolské povinnosti dokáže najít čas dělat dobrou a záslužnou činnost. Martin nám také velmi pomohl při organizaci Dnů pro seniory v roce 2023 v Maltézské pomoci, kdy společně s kamarádem přišli popovídat o svých zkušenostech s dobrovolnictvím, a tím namotivovat nové uchazeče.

Spolek dobrovolníků BENATURA (spolek funguje 16 let)

Spolek dobrovolníků BENATURA dlouhodobě pořádá různé akce pro děti a veřejnost v rámci Dne země, Mikuláše a při dalších příležitostech. Každoročně pořádá benefiční ples s názvem Benatura, jehož výtěžek věnují pořadatelé dvěma hodonínským organizacím, Dětskému domovu a Zelenému domu pohody, což je organizace pro mentálně postiženou mládež a dospělé. V roce 2023 se konal již 15. ročník této veřejností velmi oblíbené akce. Během těchto plesů vystoupili v průběhu let známé tváře jako Michal David, Heidi Janků, Ivan Hlas a další úspěšní umělci. I díky jejich pomoci rozdělil dobrovolnický spolek výtěžek ve výši necelých 1,5 milionu Kč.

Remi Vance (16 let, Maltézská pomoc od roku 2022)

Remi je mladý muž, který studuje na střední škole. Dochází více jak jeden rok dobrovolničit do domova pro seniory za ležícím klientem panem Janem. Společně tráví čas povídáním a diskutováním nad různými tématy. Pan Jan je za něj moc rád, bohužel jeho zdravotní stav už mu mnoho věcí nedovoluje dělat a je tak rád, že za ním může někdo docházet a povídat si s ním. Na Remim je krásné vidět jeho zápal a nadšení pro danou činnost. Jsem si jistá, že svým příkladem dokáže motivovat k dobrovolnické činnosti i další vrstevníky.

Společně s kamarádem Martinem nám velmi pomohli při organizaci Dnů pro seniory v roce 2023 v Maltézské pomoci.

Božena Holíková (67 let, domov pro seniory od roku 2017)

Paní Božena Holíková alias "paní Boženka", jak jí všichni u nás říkají, je naší dobrovolnicí již několik let.

Dříve pracovala v našem domově na pozici uklízečky, a to téměř 11 let. Měla na starost jedno podlaží domova, kde denně pečovala o čistotu pokojů našich uživatelů. Přirozeně se tak stalo, že s mnohými uživateli služby navázala blízké vztahy. Se svým odchodem do důchodu zaslouženě odpočívá od náročné fyzické práce, ale protože nechtěla přijít o kontakt s našimi uživateli, rozhodla se, že do domova bude nadále docházet jako dobrovolnice. A tak je naším dobrovolníkem od roku 2017 až doposud. Vybrala si pomoc našim seniorům v oblasti aktivizace. Svým milým a vstřícným přístupem se stala přirozenou součástí našeho společenství a oporou, na kterou spoléháme. Zpravidla dochází do našeho domova tři dopoledne v týdnu. Účastní se společných aktivit se seniory, je jejich nohama a rukama. Našim aktivizačním pracovnicím pomáhá při volnočasových aktivitách, uživatele doveze nebo doprovodí na aktivitu, pomáhá s jejich oblékáním, je jejich pravou (někdy i levou) rukou při samotném provádění činností. Je velmi ochotná a přemýšlí nad tím, co by uživatelům udělalo radost. A tak se stane, že z vlastní zahrádky nosí květiny na výzdobu chodeb našeho domova, pro potěšení některým donese vlastnoručně vypěstované ovoce ze zahrádky. S uživateli služby pracuje také individuálně, a to při rozhovorech, doprovodu na procházky, předčítání knih na pokoji a dalších aktivitách, které právě uživatelé potřebují, nebo jim chodí nakoupit.

Paní Boženka svým přístupem některým uživatelům nahrazuje blízkost rodiny, která buď není, nebo často nemůže být přítomna. Jejího osobního nasazení si velmi vážíme a jsme vděčni, že mezi naše seniory dochází a dělá jejich život pestřejší. Díky ní se volnočasových aktivit může účastnit více seniorů a také mnozí, kteří nejsou zvyklí chodit do většího kolektivu, mají možnost navázat blízký vztah a zažít podporu od někoho, kdo není přímo zainteresovaný do samotné péče o základní potřeby.

Nominaci vnímáme jako formu poděkování, že velké množství svého volného času paní Boženka věnuje našim seniorům, přestože sama už je také seniorka a má vnoučata. Její vnučky tak mají skvělý vzor a vidí, že pomoc druhým může přinášet radost a naplnění. Což ona sama potvrzuje a chodí k nám moc ráda.

Temistoklis Amiridis (58 let, Adra od roku 2022)

Pan Temis Amiridis začal u Adry docházet jako dobrovolník do zařízení Ruka pro život na Božetěchově ulici v Brně, kde pracoval s lidmi s poruchou autistického spektra.

Na jaře 2023 brněnská Adra přesídlila do nových prostor na Lidickou ulici, kde vznikl charitativní obchůdek a ADRApoint, tedy kancelář se společenskou místností. Bylo zapotřebí stavebních úprav, malování, rozvedení elektřiny a podobně. Stavební činnosti střídalo pravidelné čištění a úklid. Do všech těchto aktivit včetně zprovoznění a vybavení kanceláře se zapojila skupina našich skvělých dobrovolníků, kteří ve svém volném čase navštěvují seniory a lidi s postižením v zařízeních, a kteří si navíc našli čas nám pomoci s otevřením obchůdku a ADRApointu.

V budovatelském týmu byli: Temistoklis Amiridis, Ivan Nepivoda, Jiří Mazoch, Vojtěch Puškaš, Lenka Marešová, Petra Macháčková, Pavlína Barbaričová, Anna Jánová, Monika Štěpánová, Melanie Görlich, Soňa Roušová, Pavel Juráček, Martin Wojnar. Tímto děkujeme všem našim dobrovolníkům za mimořádnou aktivitu po celou dobu rekonstrukce.

Tomáš Daniel (35 let, Liga vozíčkářů od roku 2020)

Tomáš pomáhá Lize vozíčkářů už třetím rokem. Vztah k dobrovolničení získal od své maminky. S ní pomáhal starším lidem například s nákupy a dalšími drobnými pracemi. Když pak chtěl v dospělosti pomáhat dál, kontaktoval Ratolest Brno a ta ho propojila právě s Ligou vozíčkářů. Zprvu začal hrát na kytaru pro klienty v Centru denních služeb. Pak začal jezdit i na víkendové pobyty. Tomáš na pobytech zahazuje pracovní starosti za hlavu a pomáhá k uvolněné a pohodové atmosféře plné vzájemné pomoci. Na víkendových pobytech spolupracujeme všichni jako tým a jsme velmi rádi, že právě Tomáš je jeho cennou součástí.

Libuše Fráňová (71 let, chráněné bydlení Sv. Michaela od roku 2019)

Dobrovolnice Libuška se přihlásila do charitního dobrovolnického centra v Brně v září roku 2019. Předtím doprovodila při umírání maminku, a chtěla proto dále dobrovolnicky nabídnout získané zkušenosti i svůj čas. V poptávce centra byla ovšem zrovna jiná cílová skupina. Bylo třeba pomoci klientce Aleně s mentálním postižením z chráněného bydlení sv. Michaela v Brně v péči o pejska. V té době Aleně, krátce po úmrtí její maminky, zemřel i otec, a Alenčin pes, se kterým trávila čas o víkendech s rodiči, byl odvezen do útulku k utracení. Pracovníci CHB se s Alenou domluvili, že si Alena pejska zkusí nechat v CHB, pokud zvládne jeho základní péči. Bylo ovšem potřeba naučit ho základní pokyny, naučit ji s ním pracovat, aby jeho přítomnost příliš nenarušovala chod CHB. Liba úkol přijala, a s tím i klientku Alenu pod svá křídla. Věděly jsme, že jí může být důležitým zázemím a nahradit tak rodinu, o kterou Alena náhle přišla.

Liba ovšem záhy předčila naše očekávání. Vozila Alenu do její rodné obce, na hřbitov rodičů, brávala si ji domů, na výlety s manželem či vnoučaty. Časem svou službu rozšířila i na ostatní klienty našeho CHB, které rovněž brávala na výlety, či zájemce doprovázela ke svátostem (tedy na mše a ke zpovědi). Samotnou Alenu, která o duchovní věci jevila velký zájem, pomohla (i s naším pastoračním asistentem) připravit k prvnímu přijímání. Zapojila se i do pravidelných návštěv s Alenou u logopedky. Následně pak s Alenou pravidelně pracovala na logopedických cvičeních, sama jí také kupovala různé logo pomůcky a jiné osobní věci, batůžek či věci k narozeninám. Liba také iniciovala cestu s Alenou do Prahy, kde v sociálním zařízení žije její bratr, se kterým se několik let neviděla a se kterým jsou ve spojení pouze telefonicky.

V covidové době ochotně podstupovala pravidelné organizací doporučené testy, aby se mohla scházet s klienty.

Když Libu omezily v docházení zdravotní problémy a musela podstoupit několik operací a delší rehabilitace, a nemohla tak sama docházet do CHB pro Alenu, zapojila ještě více svého manžela, který se tak stal také naším dobrovolníkem. Jakmile se Liba mohla doma pohybovat alespoň na vozíku, manžel jí Alenu vozil domů. Tam dále probíhaly běžné aktivity jako nácvik logopedie formou puzzle či kartiček, procvičování rukopisu s předškolní písankou, procvičování počítání u Člověče nezlob se, vaření a pečení, zalévání a péče o zahradu. Alena se tak krásně integrovala a získala zázemí v podobě milující rodiny. Liba se snažila čas na péči o vnoučata dělit i mezi Alenku. Ta je velmi kontaktní, tak si s Libou vynahrazovala i objetí a pohlazení, což od pracovníků v CHB nebylo tolik vhodné. Když byla

Liba déle v lázních, její manžel si nepřestal v rámci možností Alenu z CHB vyzvedávat a vozil ji domů. Cestou s Alenou například absolvovali nákup v obchodě, kde se učila vyhledat potřebné věci a vymyslet a koupit svačinu pro oba, kterou pak doma spolu připravili, dále pracovali či se bavili v domě i na zahradě či na procházkách.

Liba se zdravotně začíná zotavovat, tak se těší, že bude moci i sama znovu jezdit do CHB, a krom Alenky si zase bude moci brávat na výlety i další klienty, kteří se na ni také velmi těší.

Z našeho pohledu její dobrovolnická činnost daleko přesahuje běžnou činnost dobrovolníka, stala se důležitým zázemím zvláště pro klienty, kterým rodinné zázemí chybí. I přes zdravotní potíže se snažila přijet na naše zahradní akce, aby se s ostatními mohla alespoň potkat, když už s nimi nemohla podnikat větší akce.

Radka Vašinová (63 let, Kociánka od roku 2021)

Paní Radka u nás působí jako dobrovolnice od podzimu 2021 přes organizaci Ratolest, se kterou dlouhá léta spolupracujeme. Dochází převážně za uživateli služby Domovy pro osoby se zdravotním postižením, ale ráda přiloží ruku k dílu kdekoliv je potřeba. Pomáhala s pořádáním workshopů dramatické dílny pro naše uživatele a následně se zapojila i do projektu Cirkus Kociáno, účastnila se jako dobrovolník naší velké akce Dobrý den Kociánko i mnoha dalších akcí Centra Kociánka. S uživateli tráví čas pestrými aktivitami, věnuje se jim jednotlivě i ve skupině, povídá si s nimi, společně tvoří, chodí do přírody, na procházky (často i s pejskem), doprovází uživatele na nákupy, do divadla, kina, planetária, na hipoterapii nebo logopedii, pomáhá, i když se jede na výlet a potřebujeme další "ruce pro vozíky". A co je na ní výjimečné? Myslíme, že každý dobrovolník je výjimečný, především v naší české společnosti. Věnovat někomu svůj volný čas není samozřejmost. U paní Radky je speciální i to, že je opravdu velmi aktivní, flexibilní a dokáže si nacítit sama, kde je jí potřeba, a tam zacílit svou pomoc. To opravdu každý neumí. Naší organizaci věnovala spoustu své energie a času, a naši uživatelé i zaměstnanci ji už berou jako součást našeho týmu. Absolvovala kurz pro pracovníky v sociálních službách, aniž by k tomu měla sama důvod, aby dokázala uživatelům co nejlépe porozumět a vnímat jejich potřeby.

Filip Pražák (30 let, RadoVan od roku 2020)

Filip je součástí RadoVanu téměř od jeho vzniku a zapojuje se do všech jeho aktivit. Na expedici v Rumunsku asistoval hendikepovaným účastníkům, stejně tak jako při pobytu ve Francii. Tuto cestu dokonce sám odřídil. Účastnil se i humanitární výpravy na Ukrajinu, kam spolek RadoVan vezl kompenzační pomůcky do domova pro seniory.

Kromě fyzické pomoci na výpravách se Filip angažuje i v ostatních akcích RadoVanu. Podporuje naše coworkové centrum a sám pořádá večery deskových her a pub kvízy, kterými zpestřuje naše aktivity. Filipovy pomoci si velmi vážíme a touto cestou mu chceme poděkovat za všechen jeho čas i energii, kterou RadoVanu doposud věnoval.

Díky své profesi také propojuje zdánlivě odlišné generace. Do klubu pravidelně zve děti z MŠ, které pro "babičky a dědečky" připravují program. Tato setkání přináší radost jak dětem, tak seniorům. Senioři a seniorky se v její přítomnosti cítí velmi dobře. Přestože vedení této skupiny leží plně na jejích bedrech, dokáže v účastnících povzbudit aktivitu, podle jejich sil a schopností je zapojuje a umožňuje tak každému z nich pocítit, že je pro ostatní potřebný a není jen příjemcem, ale i tvůrcem setkání. Na "své" seniory myslí i v době, kdy se z různých důvodů nemohou programu účastnit, nezapomene jim poslat pozdrav a také připomenutí každého setkání. O tom, co se v klubu děje, pravidelně píše do místního zpravodaje.

Vojtěch Puškaš (21 let, CSS v Brně-Chrlicích od roku 2023)

Vojtěch nastoupil jako dobrovolník na jaře roku 2023 a hned se zapojil do služby v CSS pro osoby se zrakovým postižením v Brně-Chrlicích, kde poskytoval klientovi sparingpartnera v běhu. S ním se také zúčastnil ADRAběhu a dalších běhů pořádaných jinými organizacemi.

Tato nominace je kolektivní a vztahuje se na naše dobrovolníky, kteří se zasloužili o zorganizování jarního ADRAběhu. Jsou to: již zmiňovaný Vojtěch Puškaš, Johana Gavendová, Aneta Klímová, Jiří Mazoch, Jindřich Roubal, Veronika Tomanová, Ivan Nepivoda, Anna Jánová a Monika Štěpánová.

Dobrovolníci pomáhali s přípravou ADRAběhu, aktivně se zúčastnili nebo vyvezli na vozíčkách své klienty, čímž jim zprostředkovali účast na běhu aspoň v roli diváků.

Milena Rolníková (65 let, Charita Znojmo od roku 2020)

Paní Rolníková působí jako dobrovolník v naší organizaci od roku 2020, kdy reagovala na výzvu znojemské Charity a rozhodla se v pandemii covidu chodit pomáhat lidem. Ačkoli je již sama v důchodu a mohla se věnovat zaslouženému odpočinku a nicnedělání, usoudila, že prospěšnější bude věnovat svůj čas nákupům seniorům a osobám zasaženým covidem.

Protože pomoc druhým a konání dobra je silně návykový zvyk, zůstala paní Rolníková v řadách dobrovolníků až do dnešních dnů, tedy již téměř 3,5 roku.

V současné době působí zejména v Charitní záchranné síti, kde začala pomáhat nejdříve při výdeji polévek pro lidi bez přístřeší, následně se přidala k pravidelnému vydávání potravinových přebytků z obchodních řetězců, tedy neprodaného pečiva, ovoce a zeleniny, a dále pomáhala při přípravě a výdeji potravinových balíčků pro osoby bez domova a sociálně slabé rodiny. Účastní se také téměř každé nárazové akce, kde je jí zapotřebí. V loňském roce pomáhala například v humanitárním centru pro pomoc ukrajinským běžencům, pekla buchty pro osoby bez domova, ale vyslyšela i poptávku domácího hospice a dělala společnost starší paní na sklonku jejího života. Pravidelné dobrovolné činnosti ve prospěch Charitní záchranné sítě věnuje paní Rolníková svoji energii čtyřikrát v týdnu, každý den pak ještě pomáhá paní, jež pečuje o nemocného manžela a nesmírně oceňuje její společnost při venčení psů.

V našich očích je paní Milena výjimečná nejen tím, že dobrovolničí již čtvrtým rokem, v průměru 55 hodin měsíčně, ale také tím, že si nevybírá, které cílové skupině se bude věnovat. Neštítí se práce s osobami bez domova, ba naopak si k nim našla cestu, chová se za každých okolností profesionálně a jde příkladem. Naše organizace i naši pracovníci se na ni mohou za všech okolností naprosto spolehnout, což je v dnešní době opravdu velký dar.

Paní Mileně ze srdce děkujeme jménem organizace i jménem všech lidí, kterým se svými skutky zapsala do života a přejeme jí hodně úspěchů.

Erik Nesnídal (16 let, Domov se zvláštním režimem od roku 2023)

Erik je student GPOA Znojmo, dobrovolníkem se stal v únoru letošního roku, kdy ho k nám do Domova se zvláštním režimem vyslalo Dobrovolnické centrum ADRA Znojmo. Erik hraje mnoho let na housle, zpívá, působí v cimbálové muzice. O všechny tyto jeho dovednosti se každý týden přichází podělit s našimi uživateli.

Při jeho věku je opravdu obdivuhodná jeho schopnost, jak komunikuje s našimi uživateli, kteří trpí těžkou formou demence. Erik jim svým vystoupením dokáže zpříjemnit volný čas, naši uživatelé si vždy při společném zpívání připomenou písničky, které si pamatují ze svého mládí. A nemá to s našimi uživateli lehké, při každé návštěvě po něm chtějí hrát a zpívat písničky, o kterých předem neví. Erik je ale opravdu velice talentovaný a tento úkol zvládá s lehkostí a úsměvem.

Erika nominuji na Cenu Křesadlo, protože velice obdivuji, že tak mladý člověk má čas a odvahu přijít a pravidelně dělat radost lidem, kterým je obtížné najít smysluplnou náplň jejich volného času.

Mgr. Darja Kocábová (56 let, Domov pro seniory od roku 2017)

Paní Darja se od února 2017 věnuje komunikaci se seniory. Pravidelně dvakrát do měsíce ve svém volném čase navštěvuje klienty v domově pro seniory. Připravuje si různá zajímavá témata k diskuzi, doplněná o materiály v podobě knih, publikací, map, či fotografií. Obsahem diskuzí je město Mikulov a jeho okolí, historické okamžiky, pověsti, příběhy, zajímavosti a jiné. Paní Darja pracuje v místním archivu a má vždy množství zajímavých postřehů a detailů. Senioři jsou ze setkání vždy nadšení a rádi poslouchají její příběhy. Je velmi optimistická a seniorům v domově přináší radost a rozptýlení.

Pavel Bednařík (43 let, Práh jižní Morava od roku 2019)

Pavel v Prahu působí od roku 2019, kdy podepsal první dobrovolnickou smlouvu. Prvotní náplní jeho dobrovolnictví bylo individuální setkávání s klienty, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním. S těmi Pavel podnikal volnočasové aktivity. Současně pomáhal při destigmatizačních akcích pro veřejnost.

V roce 2021 pak Pavel převzal vedení podpůrné skupiny Nebýt sám, která sdružuje právě klienty s duševním onemocněním. Jak sám Pavel říká, záměrem skupiny je vytvářet bezpečný prostor pro všechny, kdo nechtějí být sami, chtějí se podělit o své zážitky, získat inspiraci, motivaci pro překonávání náročných životních situací, a kteří chtějí navázat nové vztahy nebo si užít volný čas, ať už v rámci kulturní nebo sportovní aktivity. Skupina se tak již více než dva roky pravidelně schází každé dva týdny a díky pestrým aktivitám spolu s Pavlem vyráží na výlety, povídají si, sdílejí své zkušenosti a mohou tak žít život bližší tomu běžnému, na který jsme zvyklí my ostatní.

Sám Pavel se k dobrovolnictví dostal v rámci osobního seberozvoje, kdy hledal možnosti, jak efektivně využít svůj čas. Pavel se také domnívá, že dobrovolnictví je pro něj životním stylem. Jeho zkušenosti mu jen potvrzují, že darovat čas, srdce a ruce druhým lidem, kteří o to stojí, je smysluplné a naplňující. Podle Pavla je pomoc druhým lidem lidskou přirozeností, na kterou se však někdy zapomíná.

Je znát, že pomoc druhým je pro Pavla důležitým životním tématem. Mimo dobrovolnictví pracuje v terénní pečovatelské službě, kde pracuje převážně se seniory. Mimo Práh a práci se pak stal součástí projektu Dobré srdce domů, účastnil se pomoci po tornádu na Jižní Moravě a nově je součástí projektu cykloterapie v Brně.

Dimyana Angelová (20 let, Práh jižní Morava od roku 2021)

Dimyana je nejen dobrovolnice s neobyčejným jménem, ale také s neobyčejným zápalem, ochotou a vnímavostí. Vše vyjmenované, a mnohem více, je tím, co vkládá do svého dobrovolnického působení v organizaci Práh jižní Morava, kde pomáhá naplnit volný čas lidem s duševním onemocněním. A to již od roku 2021, tedy od doby, kdy byla studentkou střední školy. K dobrovolnictví se Dimi dostala zejména díky své zvědavosti. Chtěla získat kontakt s lidmi z jiného prostředí, s jinými životními zkušenostmi než, jak říká sama, byla její sociální bublina.

Také se zajímá o psychologii, proto její kroky vedly právě do organizace nabízející podporu lidem se zkušeností s duševním onemocněním. Dimi sama vnímá dobrovolničení jako formu rychlé, konkrétní a účinné pomoci těm, kteří ji potřebují. Dává jí to smysl právě v tom, že přesně ví, komu může svou činností přispět a zároveň vnímá, že než čekat na systémové zlepšení zdravotnictví či sociální a psychologická péče, tak nejlépe může pomoci, když do toho vloží sama sebe.

Dimi studium psychologie zvažovala, její vášeň pro chemii ji však nakonec zavedla jiným směrem, a to k farmacii. Jestliže bych si měla vzpomenout na jednoho člověka, který o svém oboru mluví s opravdu upřímným nadšením, pak by to byla právě Dimi! A ačkoliv ji studium plně zaměstnává, tak si i ve chvílích největšího vytížení najde čas na své dva klienty, se kterými se věnuje procvičování látky z matematiky, fyziky, češtiny či její milované chemie. Všestrannost je tedy něco, co bychom jí mohli, v tom nejlepším smyslu slova, závidět. Její podpora klientů však sahá mnohem dále, než je samotná podpora ve studiu, neboť Dimi je obrovsky citlivá a vnímavá k prožitkům a potřebám klientů, se kterými se setkává. Nabízí jim tak i svoji empatickou přítomnost a snaží se je podpořit v jejich autonomii.

Kromě samotného setkávání s klienty se aktivně zapojuje i do pomoci na jednorázových destigmatizačních akcích. Za její čas, energii, vnímavost, péči a zápal, které nezištně vkládá do své dobrovolnické činnosti, jí patří obrovský dík.

Martina Ruská (51 let, Adra od roku 2019)

Martina Ruská se začala věnovat dobrovolnictví po úraze s trvalými následky v podobě tělesného postižení, které jí znemožnilo pokračovat v původní profesi zdravotní sestry. Nastoupila v Adře jako běžná dobrovolnice, docházela ke starší paní v domově seniorů ve Vyškově, s níž hrála šachy. Postupně se začala angažovat ve Slavkově, tehdejším B. Braun Domově s úsměvem, nyní Alzheimer Home. Věnuje se klientům domova, vede aktivizace pro ubytované seniory. V současnosti je dobrovolnou pomocnicí kontaktní osoby, komunikuje s ostatními dobrovolníky, usměrňuje i jejich činnost.

U Martiny si cením dlouhodobosti a vytrvalosti, s jakou se dobrovolnictví věnuje, stejně jako intenzity. Některé měsíce eviduje i 15 až 20 hodin dobrovolnické služby za měsíc, což je vysoce nadprůměrné nasazení.

Alzheimer Home Slavkov u Brna je domovem, kde dobrovolnictví na Vyškovsku funguje skvěle. Jsem přesvědčená, že je to právě díky působení Martiny, vždy pozitivně naladěné a ochotné být ku pomoci nejen klientům, ale také ostatním dobrovolníkům.

Martina je autorkou provní části článku "Otevřít své srdce pro druhé" na straně 30: https://www.slavkovskyzpravodaj.cz/wp-content/uploads/2023/05/SZ_05_2023a.pdf

Kategorie: Vzdělávací a volnočasové aktivity

Pavel Juráček (26 let, Adra od roku 2023)

Pavel se přihlásil jako dobrovolník do Adry na jaře 2023. Již na úvodním pohovoru nám sdělil, že kvůli své plaché povaze si netroufá navštěvovat seniory v zařízeních nebo domácnostech. V té době jsme stěhovali naši kancelář na Lidickou ulici, a tak se Pavel nabídl, že nám v nových prostorách vybuduje počítačovou síť. Ze svých prostředků zakoupil část hardwarových součástek, wi-fi a projektor, takže díky Pavlovi můžeme od září pořádat pravidelné přednášky pro veřejnost.

Jana Smejkalová (67 let, TJ Sokol od roku 1974)

Jana Smejkalová působí v TJ Sokol od roku 1974 a již je náčelnicí TJ Sokol. Od 2005 je předsedkyní TJ Sokol Drnovice a působí v RC SPV Blansko. Jana Smejkalová je výjimečná dobrovolnice hlavně svojí dlouhou intenzivní všestrannou prací pro děti, mládež a občany vůbec. Nejde u ní o nějaký ohromující jednorázový čin, ale o téměř 50 let aktivního intenzivního zapojení do kulturního i sportovního života. Vedla nespočet cvičení pro malé děti a mládež, účastnila se nacvičování spartakiád. Do dnešního dne neexistuje akce, jak sportovní, tak kulturní charakteru, u které by Jana nefigurovala. Za ta léta to byly desítky maškarních karnevalů, plesů, sportovních akcí a závodů. Veškeré aktivity samozřejmě dělá zdarma a ve svém volném čase.

Arnošt Šmétka (72 let, kroužek Myslivosti od roku 1973)

V roce 1973, po skončení základní vojenské služby, začal v kroužku Myslivosti působit Arnošt Šmétka, který nastoupil na Polesí Lysice jako lesník. Nejprve působil jako zástupce vedoucího, poté jako vedoucí a v této funkci působí až dodnes.

Počet mladých myslivců se postupně zvyšoval, dnes má Kroužek myslivosti a ochrany přírody 65 členů a je "spádový" pro děti z přibližně 15 obcí v regionu. V některých letech musely být pro velký zájem dětí a omezené kapacity vedoucích zavedeny "vstupní testy". O celoroční chod kroužku se stará stále hlavně Arnošt Šmétka.

Mladí myslivci se už od 70. let pravidelně účastní soutěže Zlatá srnčí trofej a troufám si říct, že v národním finále patří mezi nejlepší. Stejně tak se dobře umisťují i v mezinárodní soutěži YPEF – Mladí lidé v evropských lesích. Největší odměnou Arnoštovi jsou získané poháry, stejně jako přízeň a láska k přírodě a myslivosti, která zažíhá u dětí, jež prošly mysliveckým kroužkem.

Arnošt dokáže zaujmout spoustu dětí. Kromě výkladu plného odborných znalostí si s dětmi povídá o lese, přírodě a zvěři a doplňuje to historkami z mysliveckého života. Má opravdu velký přehled o myslivosti, neustále se informuje o novinkách a předává je dětem v kroužku.

Kroužku se věnuje 50 let. Scházejí se s dětmi pravidelně tři dny v týdnu po třech hodinách, o víkendech chodí s dětmi na delší výpravy, procházky do přírody. Od samotného začátku se kroužek zapojuje do soutěže ZST, na kterou Arnošt připravuje děti po celý rok.

Ing. Karel Kugler (26 let, komunitní centrum Židlochovice od roku 2021)

Pan Karel se k nám do Komunitního centra přihlásil v době, kdy se u nás dobrovolnictví teprve rozjíždělo. Neměli jsme nikoho, kdo by se mohl věnovat dětem, které potřebovaly podpořit zejména v matematice a fyzice. Přišel se seznámit a uvedl, že může věnovat dětem dvě odpoledne v týdnu a svůj závazek skutečně dodržel. Podařilo se mu k úspěchům na základní i střední škole dovést několik dětí, které k němu po celý rok docházely na doučování. S každým z žáků a studentů si na začátku roku sedl a do detailu zjistil, jaké jsou jeho potřeby, v čem je potřeba zabrat a zda stojí pevně v základech z minulého ročníku. Vždy s nimi trpělivě procházel učivo tak dlouho, jak bylo zapotřebí. Ceníme si jej pro jeho obětavost, konzistentní trpělivý přístup a skromnost. Máme velkou radost, že s námi ve spolupráci pokračuje i tento školní rok.

Nicol Maťáková (20 let, Salesiánské středisko od roku 2017)

Nicol Maťáková je součástí Salesiánského střediska mládeže Brno-Žabovřesky již od malička. V předškolním věku navštěvovala aktivity pro rodiče s dětmi. Brzy se začala zajímat o okolí a už v útlém věku začala bavit ostatní vrstevníky vlastními nápady a aktivitami. Během školních let chodila na různé kroužky u nás i jinde. V průběhu let se stal její doménou street dance, ve kterém absolvovala řadu soutěží a rozvinula svůj taneční talent. V našem Středisku se stala pravidelnou účastnicí otevřeného klubu ORC. Zde se každé školní odpoledne řada pedagogů a dobrovolných asistentů (dohromady v salesiánském prostředí nazývaných animátoři) snaží nabízet smysluplné využití volného času pro mládež od 6 let do dospělosti. Postupně se rozvíjelo její nadání táhnout kupředu jakoukoliv aktivitu, ať už se jednalo o sport, výtvarku či hudbu. Pro vedoucí se stala výraznou pomocnicí a pro všechny děti skvělou kamarádkou. Její zodpovědnost nám ukázala potenciál ji nadchnout pro animátorství.

Animátor je ten, kdo svou činností aktivně přispívá k rozvoji mladých lidí v našem díle. Ať už je to dobrovolník, zaměstnanec, dohodář, nebo jakýkoli externí vedoucí. A přesně po tomto pomyslném žebříčku se Nicol v průběhu od svých patnácti let něvedomky vydala stoupat. Brzy se zapojila jako vedoucí na táborech, na které sama předtím jezdila. Snahu předávat to, co dříve sama čerpala od druhých, zúročila i v tanci. Z role asistenta se posunula do role vedoucí tanečního kroužku. Všechno úsilí ve volném čase dokázala skloubit s prezenčním studiem gymnázia s rozšířenou výukou španělštiny. Přestože má české kořeny, tak ke svému okolí má možná i ze školy získaný jižanský a vřelý přístup.

S chutí se nasazuje pro druhé již od mládí. To ostatním ukazuje pravidelně již od svých 15 let i v otevřeném klubu ORC. Být zcela tady a teď pro mladé návštěvníky dokáže opravdu osobitě. Hraje s klienty deskové, sportovní i taneční hry. Kreativně tvoří ze všeho, co jí přijde pod ruku. Soutěžit proti ní je opravdu oříšek, protože soupeře dokáže motivovat k velkým výkonům. Přesto nedá nikomu nic zadarmo. Žádný den turnajů, přespávačka, táborák či dětský den se bez ní v uplynulé době neobešly. Každého jedince se snaží zapamatovat a laskavým slovem ho vést a nechat osobně povyrůst při každé návštěvě Střediska. Pomoct téměř v každé své volné chvíli zúročila za minulý školní rok 145,5 hodinami dobrovolnické volnočasové práce, počítané jen v rámci otevřeného klubu. Kromě toho se zapojila na mnoha akcích v průběhu školního roku, a to nejen toho uplynulého, ale i těch předchozích. Ať už jde o celostřediskové akce jako Svatomartinská slavnost, Oslavy Dona Boska, Velikonoční tvoření, Best Fest, nebo animátorské akce jako teambuildingy, předvánoční večírky, společenské akce.

Na její cestě byly někdy překážky, protože bylo těžké skloubit osobní život, školu a volnočasové aktivity. Vždy je vzala jako výzvy a o to usilovněji je překonala. V tom je pro nás Nicol výjimečný člověk, který dělá neobyčejné věci. Proto jsme se ji letos rozhodli nominovat. Naší vítězkou už je. Věříme, že by ve světě vzdělávacích a volnočasových aktivit mohla být krásným příkladem a skvělou inspirací pro další mladší i starší. Sama se všem, u nás ve většině mladým, věnuje bez rozdílu. Nejspíš jí toto nasměrovalo k aktuálnímu prezenčnímu vysokoškolskému studiu speciální pedagogiky, kterému se kromě zmíněného s radostí věnuje.

Co na Nicol oceňují další vedoucí Střediska?

David H.: "Vždy je usměvavá, přátelská a plná energie, kterou pozitivně působí jak na děti, tak na ostatní animátory. To jsem sám zažil při spolupráci s ní. Vždy jsem obdivoval jak i přesto, že vedla taneční kroužek, si našla čas i na děti v ORCu. Tanci se sama věnuje a své zkušenosti a dovednosti předává dále dětem právě skrz kroužky. Když byly střediskové akce, také neváhala. Kde mohla, tam se zapojila a přiložila ruce k dílu".

Barča K.: "Nikča je snaživá, do všeho jde po hlavě. Jednou týdně vede taneční kroužek pro dívky od 12 let a má k nim přátelský přístup. Holky učí tančit street dance. V loňském roce se díky její snaze navíc zúčastnily amatérské taneční soutěže v Bystřici nad Pernštejnem. Nikču často potkávám v ORCu, kde již mnoho let dobrovolničí. Jednou rukou hraje deskovku, druhou obsluhuje hlouček dětí, které si chtějí koupit něco sladkého. Na všechny je milá a usměvavá, nedá najevo stres nebo přetížení. Je radost ji vidět v obklopení dětí".

Terka L.: "Nikča je skvělá žena s velký Ž. I přesto, že je jí teprve 20, má obrovské zkušenosti s prací s dětmi. Musím říct, že si vážím každé chvilky s ní a mám se od ní co učit. Na naše středeční služby v ORCu přišla vždycky veselá a plná energie. Když jsem byla z celého dne unavená, ona mně energii dodala. Moc si na ni cením jejího velkého srdce a správně cílené empatie. Když přišly děti, které potřebovaly obejmout, vždycky tu byla pro ně. Když byly děti, které zlobily, Nikča si hned udělala pořádek. Vždy dokázala odhadnout, co si může k danému člověku dovolit. Jak po osobní, tak po pedagogické stránce. Je vážně skvělá a svůj volný čas, kterého má čím dál míň při vysoké škole, věnuje stále dobrovolné službě, vždy, ráda a ochotně."

David N.: "Určitě znáš to klišé, že je někdo "takové to naše sluníčko". Tak přesně vedle tohohle klišé stojí naše Nikča a usmívá se na něj. Stejně jako na celý svět. K tomu si náramně rozumí s dětma. Tančí způsobem, který vůbec nechápu a dává do všeho tolik srdce, že prakticky není možné se k ní nepřidat, i když vymyslí nějakou povedenou ptákovinu. K tomu všemu je autentická a upřímná. Děti ji nemilují proto, že jim maže med a jiné sladkosti z Baru kolem pusy, ale proto, že s nimi jedná na rovinu. Stejně tak jako my všichni. S Nikčou hned víš, na čem seš, a tak je ti na světě líp."

Tereza Navrátilová (40 let, SK KONTAKT BRNO od roku 2022)

Tereza se k dobrovolnické činnosti ve paraplaveckém klubu SK KONTAKT BRNO přihlásila v roce 2022 skrze článek, který objevila ve zpravodaji Brno - střed. Hlavní činností klubu je paraplavecká výuka, kde je zejména u začátečníků potřeba individuální práce s plavcem ve vodě. Přestože Terka vychovává dvě dcery a řídí firmu vyrábějící čokoládu, od chvíle, kdy klub kontaktovala, se svědomitě podílí na této výuce minimálně jednou týdně. Prošla školením klubu, ve stejném roce také absolvovala týdenní intenzivní školení instruktorů na letním soustředění ve Strakonicích. Dále pravidelně dochází na tréninky dobrovolníků, kde se snaží zdokonalovat svou plaveckou techniku, aby poté své znalosti a zkušenosti mohla využít při vedení paraplavců. Do činnosti zapojuje také svou rodinu, se kterou se účastní také výjezdů na závody středoevropského poháru, kde spolu s dcerou poskytuje účastníkům také osobní asistenci. Také klub podporuje čokoládovými výrobky ze své firmy zejména při společenských událostech jako je každoroční klubový ples. Kromě toho klub podpořila finančně v podobě sbírky, kterou uspořádala na oslavě jejích vlastních narozenin. Jsme velmi rádi, že si k nám Tereza našla cestu, a že ji spolupráce s námi naplňuje. Vážíme si všech druhů podpory, kterými klubu pomáhá.

Kategorie: Enviromentální aktivity

Marie Káňová (77 let, Nadace Veronica od roku 2009)

Paní Marie je dlouhodobou dobrovolnicí v dobročinném obchodě Nadace Veronica. Původním povoláním je učitelka a z něj vychází i výborná komunikace se zákazníky, v současnosti je již v důchodu. Samostatně prodává veškeré předměty, zákazníkům ochotně a fundovaně radí při nákupu, velmi ji těší práce s textilem. Studentům nabízí doporučenou literaturu ke studiu. Ve volném čase paní Marie restauruje nábytek. Sama říká: " Velmi ráda do obchodu chodím, činnost mě naplňuje".

Ludmila Helánová (78 let, Nadace Veronica od roku 2016)

Paní Ludmila dlouhodobě pomáhá v obchodě Nadace Veronica, kde vždy ochotně vypomůže. Zkušenosti a praxi s textilem načerpala v obchodě své dcery. K zákazníkům je laskavá a je komunikativní. První kontakt s nadačním obchodem byl v roli zákazníka, kdy kupovala šaty pro vnučku, v obchodě se jí však zalíbilo natolik, že hned na místě byla domluvena spolupráce v dobrovolnictví.

Jana Muzikářová (69 let, Nadace Veronica od roku 2015)

Paní Jana vždy ochotně pomůže při chodu obchodu Nadace Veronica v případě potřeby. Velmi oceňujeme její tlumočení a komunikaci v angličtině nejen po telefonu. Myšlenku charity "nevyhodit, ale vrátit zpět do života" předává do svého okolí. Jana vystudovala textilní školu, obor výtvarné umění. Delší dobu žila v zahraničí, kde zkušenosti s dobrovolnictvím načerpala. Po návratu se profesně věnovala tlumočení. Do Nadace Veronica se paní Jana dostala přes sestru, která zde pracovala od samého začátku. Sama Jana uvedla: "Snažím se podporovat potřebné, ať slovem, věcmi, či finančně. Je potřeba pomáhat, sama jsem pomoc v začátcích života v zahraničí hodně ocenila. Pokud čas a zdraví dovolí, budu nadále tuto myšlenku propagovat".

Martina Spáčilová (42 let, Nadace Veronica od roku 2021)

Paní Martina se věnuje pravidelné dobrovolnické činnosti na akcích Nadace Veronica. Účastní se burz kytek a krojů, různých swapů, konferencí, módních přehlídek. Je velmi samostatná, komunikativní a spolehlivá. Nadaci zná přes ředitelku Helenu Továrkovou. Zajímá se o textil a tradice v různých podobách, jak sama uvádí: "Akce jsou pro mě přínosné tím, že se dozvídám nové věci a potkám zajímavé lidi. Při přípravách módních přehlídek vidím mladé studenty a jejich přístup k módě a upcyklaci".

Leopold Bartoš (65 let, Nadace Veronica od roku 2021))

Leopold začal s dobrovolnictvím pro Nadaci Veronica souběžně s odchodem do důchodu. Přibyl volný čas a s tím i potřeba být užitečný. Po studiu na vysoké škole pracoval v IT, v obchodě i restauraci. Je vášnivým pěstitelem kytek, propagátorem akce Take your houseplant for a walk day. Pravidelně pomáhá na nadačních burzách kytek, kde fundovaně radí s pěstováním, je oporou při benefičním divadelním představení v Huse na provázku, při konferencích, swapech. Velmi oceňujeme Poldovu spolehlivost, komunikativnost a vytváření příjemné atmosféry na všech akcích. Polda sám říká: "Mám pocit, že dělám něco užitečného, že pomáhám".

Adéla Salamonová (20 let, Greenpeace od roku 2020)

Adéla pro Greenpeace dobrovolničí téměř tři roky a je jednou z klíčových dobrovolnic organizace nejen v Jihomoravském kraji. Za tuto dobu se zvládla zapojit do velkého množství aktivit, získává nové zkušenosti a v organizaci dál roste. Je členkou brněnské lokální skupiny, která pravidelně pořádá veřejné akce za účelem zvyšování povědomí o ekologických problémech, od odlesňování tropických pralesů, přes klimatickou krizi až po nebezpečí spojená s hlubokomořskou těžbou. V organizaci se navíc zapojuje i do dalších aktivit jako jsou například happeningy nebo přímé akce, včetně účasti na akcích v zahraničí. Je úžasné vidět její poctivost a odhodlání, které s sebou přináší do každé aktivity. Pokud se nám podaří zachránit planetu pro další generace, Adéla na tom rozhodně bude mít zásluhu.

Kategorie: Komunitní dobrovolnictví

Tereza Hájková (41 let, městská část Lesná od roku 2013)

Terka se zhruba před 10 lety přestěhovala z Přerova do Brna a založila tu rodinu. Ale nejen rodinu. Byla a je zásadní hybatelkou vzniku a života komunitní skupiny rodin s názvem Lesní rodinný klub v Čertově rokli. Ten se zrodil v městské části Brno-Lesná a zázemí má na zahradě místní skautské základny. Terka si všimla, že ji skautské oddíly využívají jen odpoledne a vyjednala, aby první polovinu dne byla dostupná rodinám s malými dětmi. Terka se svým partnerem přinesli africké pořekadlo "K výchově dítěte je zapotřebí celá vesnice" a i když Brno-Lesná není vesnice, tak tam díky Terce vzniklo místo, které se tomu hodně blíží.

Díky Terčiným vyjednávacím schopnostem a laskavému nazírání na potřeby rodičů i dětí vzniklo bezpečné místo, v němž se pravidelně setkávají rodiče s dětmi různého věku a nejde o hřiště, ale o zahradu v centru lesoparku, kde děti vyrůstají v blízkém kontaktu s přírodou. Maminky i tatínci tu získali prostor spočinout ve skupině rodičů a těšit se výhodám sdílené péče o děti. Děti si užívají bezpečné a podnětné prostředí, kde je respektována jejich individualita a touha poznávat svět. Terka vymýšlí a domlouvá vše potřebné, aby nechybělo nic pro rýpání v hlíně, sekání dřeva, vaření na ohni, stavbu zahradních domečků. Nedělá to zdaleka sama, ale skoro nic by se nestalo bez ní. Umí vyjednat vše tak, aby byli spokojeni skauti, rodiče, i děti. A také třeba i skupina romských a ukrajinských dětí v integrační skupině, kterou na zahradu pozvala spolupobývat.

Terka spoluorganizuje setkávání rodičovské skupiny, uplatňuje své pedagogické vzdělání, smysl pro community building, inkluzi, i hlavu plnou nápadů jak děti a rodiče podporovat. Z rodinné komunity vzešel lesní klub a klub dětí v domácím vzdělávání. Rodinný klub pořádá výlety, slavnosti, divadla a koncerty na zahradě, swapy a dětské jarmarky. Terka aktivity navrhuje, vymýšlí, spoluorganizuje, vede. Miluje volejbal, takže kdo asi dal dokupy pravidelné hraní, kde rodiče pinkají a děti se pinoží kolem?

Aktuálně je její iniciativa výrazně napnuta směrem ke vzniku nového prostoru pro rozrůstající se domškolácký klub. Sjednala novou zahradu u lesa, zorganizovala vysekání křoví i stavbu kadibudky, a neváhala požádat o finanční dotaci na nakoupení a stavbu teepee. Dotaci získala a touhle dobou měří, kde teepee postavit a domlouvá, kdo doveze dostatek dřeva na ohně, aby děti mohly zkoumat svět venku v každém ročním období. Terka je bude ráda provázet, to je její odměna - příjemný a podnětný čas strávený s její rodinou ve společnosti dalších spřízněných rodin.

Také lesní rodinný klub propojuje všude, kde se to hodí, s místním Family pointem, školou, či vzorovou přírodní zahradou. Rozproudila debaty o vzniku komunitní zahrady, kde by se společně zahradničilo i věnovalo lesní pedagogice. Díky Terce není na Lesné slovo komunita pouhou vizí, ale reálným společenstvím, v němž je přítomen respekt k dětem, laskavá podpora dospělých, energie pro zrod mnohých přátelství a spousty zajímavých komunitních aktivit a projektů.

Lenka Gulová (58 let, obec Rašovice od roku 2008)

Lenka Gulová je aktivní obyvatelkou a místostarostkou obce Rašovice, která leží poblíž Slavkova u Brna. Paní Gulová se roky podílí na chodu spolku Vyrašme, jehož je zakladatelkou. Také je členkou spolku Zahrádkáři Rašovice. V kontextu své profese akademické pracovnice na Pedagogické fakultě MU Lenka ve své dobrovolnické činnosti podporuje a organizuje komunitní život obce. Odborně i profesně se zabývá kultivací mezilidských vztahů, což dokládá její spolková činnost a občanská angažovanost. Organizuje přívesnické tábory, akce pro rodiny s dětmi i seniory. Její činnost má velký záběr související s rozvojem komunity v obci a okolí a významný hodnotový rozměr. Svoje zkušenosti s dobrovolnictvím pak předává právě studentům na PdF MU. V tomto roce organizuje spolupráci s dalšími organizacemi v JMK, a snaží se tak o vzájemné síťování. Lenka je aktivní i v místním kostele, vede dětský sbor a aktivně participuje i při organizaci církevních svátků.

Jan Rozek (45 let, Velké Němčice od roku 2013)

Jan Rozek je vinař, který své aktivity dělá ve volném čase, kterého jako živnostník nemá mnoho. Každý rok přichází s novým projektem, nyní v obci Velké Němčice, kde žije.

Když ještě žil v Jezeřanech Maršovicích, tak se v roce 2014 postaral o opravy všech křížů v polích, kde instaloval i lavičky, nyní hojně využívané. S kamarádem Petrem Šťastným opravili tříbokou poklonu, kapli Marcus. Do této památky nechali namalovat i kopii obrazu sv. Marka z kláštera sv. Marka v Egyptě. Tímto projektem vyhráli národní soutěž o nejlépe opravenou památku v rámci programu Čsob pomáhá regionům.

https://brnensky.denik.cz/z-regionu/era-pomaha-regionum-pro-kostel-v-hustopecich-jde-skoro-sto-tisic-korun-20140123.html

Ve Velkých Němčicích vytvořil před třemi lety prostor pro zužitkování odpadů z výroby vína, který dodnes v mnohem větší míře využívají místní vinaři. Vylisované slupky hroznů končily mnohdy v příkopech a mezích v okolí vesnice. Nyní mohou vinaři vozit slupky na jeho pole, kde dochází k proměně na hnojivo pomocí kalifornských žížal. Tento vinařský vermikompost dodatečně podpořila ekologická organizace Veronika. Prostě nečekal na dotaci a rozjel projekt. Vinaři dodnes vozí slupky a kompost je zužitkován i ke stromům v alejích v okolí obce, které s kamarády ošetřuje.

Jelikož Velké Němčice leží blízko vesnic zasažené tornádem, neváhal a hned v sobotu ráno jel pomáhat na střechy rodinných domu v Moravské Nové Vsi. Přivedl tam v průběhu času další své kamarády. Zprostředkoval kamion plný stavebního řeziva a trámů na obnovu střech a sehnal díky dárci a pomocníkům kamion střešních tašek z obce Přibice. Zde pomohl s nakládkou také obecní úřad a materiál zdarma převezla firma Moss. Zprostředkoval přímou pomoc v hodnotě cca 100 tis. A materiální pomoc v podobné výši – elektrocentrály, prodlužky, plachty na zakrytí střech atd. Jednoduchým videem ihned ráno po katastrofě pozval lidi na obnovu zničených domů, aniž by se sám prezentoval. To se stalo virálem a přivedlo další lidi na pomoc.

Dva dny po vypuknutí války na Ukrajině již vezl pomoc přímo do ukrajinského Chustu. Od té doby tam byl asi dvacetkrát. Vyzval kamarády, kteří také jezdí dodnes a ještě častěji. Jenda není jen běžný dovozce humanitární pomoci, je tam, kde je to potřeba. Vyzvedával jednu uvízlou rodinu. Maminku, holčičku a seniory – slepce a člověka těžce nemocného rakovinou, kteří by se z toho bombardované území sami nedostali. Jenda se vždy ptá co je potřeba zajistit a nedá se odbýt. Díky tomu se mu podařilo jako jedinému, poté co selhala chorvatská, německá a anglická charita, v dodání životně důležitých zdravotních pomůcek malému chlapci a to v poslední chvíli.

Letos na jaře se nechal inspirovat místními pamětníky, kteří vzpomínali na čápy, kteří měli v obci hnízdo. Spojil se se záchrannou stanicí ptactva v Rajhradě a Českým ornitologickým svazem a pod jejich dohledem vypracoval hnízdo pro čápy. Do stavby i sbírky zapojil mnoho lidí z obce a na pletení hnízda pozval základní školu. Bylo pěkné sledovat, jak vzájemně pomáhají mladí i starší lidé na projektu, který je bavil.

Proč chceme, abyste ocenili našeho kandidáta? Má mnoho dalších plánů, na kterých s přestávkami pracuje. Chce pro obec vytvořit Velkoněmčický betlém a nyní pracuje na dalších zatím veřejnosti utajených projektech. 

Ing. Marie Janáčková (64 let, Vesna od roku 2022)

Marie je nepostradatelnou dobrovolnicí, která si zaslouží nominaci na cenu Křesadla 2023. Její motivace a odhodlání jsou nepřehlédnutelné, protože pomáhat těm, kdo pomoc potřebují, je pro Marii přirozenou součástí jejího života.

Marie má na dobrovolnictví nejraději pocit naplnění a radost ze samotné činnosti. Těší ji spolupráce s ostatními, setkávání s lidmi z různých kultur a věkových skupin, kteří tvoří komunitu, kde se obohacují životními příběhy, vzájemným porozuměním, ale i podporují v překonávání překážek.

Její cesta do Vesny začala se začátkem války na Ukrajině. Marie se aktivně zapojila již při prvních výzvách na předávání materiální pomoci v "Šatníku", humanitárním centru pomoci, kde pomáhá doteď. Později se začala podílet na vedení kurzů v textilní dílně a stala se součástí Textilního HUBu, kde se i přes jazykovou různorodost vytváří společná radost, ušitá vlastníma rukama. Marie to přibližuje slovy: "Lze tu zapomenout na dlouhodobá traumata i starosti všedních dní, předat i přijmout rady, najít úsměv, a možná i nová přátelství."

Mariina nezištná pomoc a oddanost naší komunitě ve všech aspektech její dobrovolnické pomoci je pro nás velkou inspirací.

Marie Vlasáková (74 let, město Kunštát od roku 1968)

Paní Marie Vlasáková patří mezi významné a výjimečné osobnosti našeho města. Již od roku 1968 se plně věnuje plánování a organizaci společenských, kulturních a turistických akcí, pobytových i rehabilitačních zájezdů. Je dlouholetou předsedkyní Sboru pro občanské záležitosti a osobně navštěvuje občany města a jeho příměstských částí v den jejich životních jubileí. Od roku 2015 působí jako předseda Svazu tělesně postižených místní organizace Kunštát. Je členem Českého zahrádkářského svazu. Nechyběla ani několik volebních období v zastupitelstvu města.

Naše Maruška plánuje aktivity pro všechny věkové kategorie. Jedná se o poznávací zájezdy po krásách naší republiky, pobytové zájezdy pro regeneraci těla i duše, návštěvy divadel či kulturních akcí. Nechybí pořádání MDŽ, Svátku seniorů, několikakilometrové vycházky po okolí našeho města, nebo jiné výlety. Pod jejím předsednictvím se rozrostla členská základna Svazu tělesně postižených z 80 členů na 249. Dobrovolnické členství ve spolcích a organizacích však Marušce nestačí a ve zbytku svého volného času stmeluje Kunštát napříč generacemi. Každé pondělí se v našem městě chodí do místní restaurace na pivo s Maruškou. Vede skupinu "berušek", která donedávna vystupovala s krátkým tanečním programem.

Celkově shrnuto, v našem městečku není akce, kterou by Maruška neorganizovala vždy se zaručeným výsledkem bohaté návštěvnosti. Mimoto Maruška poradí a pomůže kdykoli, komukoli a s čímkoli. Je to člověk se srdcem na pravém místě a jsme všichni hrdí, že můžeme být součástí jejího života a že ji v Kunštátě máme.

Bohumil Bradáč (63 let, Mary's Meals od roku 2018)

Bohumil Bradáč, všemi přezdívaný Bob, je člověkem, kterého by mezi svými dobrovolníky uvítala každá dobročinná organizace. Patří mezi lidi, kteří nikdy neodmítnou přiložit ruku k dílu a to přesto, že kvůli náročné práci a početné rodině rozhodně nemá času nazbyt.

Pracuje v brněnském hospici sv. Alžběty, kde mívá také noční směny. Nebývá přitom nijak neobvyklé, že i po noci strávené u lůžek pacientů a po maximálně 4 hodinách spánku sedá na svoje pověstné kolo a přijíždí na některou z našich akcí. Poté třeba několik hodin pomáhá na propagačním stánku nebo připravuje akci, na níž má později toho dne ještě další úkoly.

Bobova práce v hospici i jeho dobrovolnická činnost vyžadují spoustu energie. Na něm je přitom patrné, jak hluboký smysl v pomoci jiným lidem našel a objevil v ní zdroj radosti pro sebe i své okolí. Když se s Bobem potkáte, zaujmou vás jeho smějící se oči a pokora, která z něj vyzařuje. Sám o sobě říká, že je spíš introvert, ale když je potřeba předávat dalším lidem nadšení k dobrovolnické práci pro Mary's Meals, není spolehlivějšího člověka. O poslání naší charitativní organizace dokáže mluvit se zápalem a předávat dál své nadšení z toho, že se podílí na dobrém díle.

Dobrovolnické práci pro Mary's Meals se Bob věnuje už 5 let, tedy od doby založení české pobočky. Do pomoci zapojil i svou rodinu, manželku a tři dcery.

Kromě již zmíněné výpomoci na stánku nebo fyzického nakládání materiálu je Bob klíčovým člověkem mnoha dalších dobrovolnických aktivit. Sám vybudoval tým dobrovolníků, kteří až do minulého roku pomáhali třídit batůžky v rámci našeho podpůrného projektu, který vyústil v centrální sklad v Ostravě, a celou skupinu samostatně pravidelně mentoroval. Podporuje nás na sociálních sítích, na jarmarcích ve farnostech nebo na vánočních trzích. Na dovolených se hrdě fotí v tričku naší organizace a šíří povědomí o Mary's Meals často i za hranicemi. Jako aktivní cyklista se vždy zapojuje do naší charitativní pohybové výzvy.

Určitě bychom mohli jmenovat ještě další konkrétní věci, za které Bobovi vděčíme, především ale chceme poděkovat za jeho vytrvalost a aktivní přístup k veškeré potřebné práci. Bob je pro nás nepostradatelným dobrovolníkem, který má srdce na pravém místě. Ostatně, když jsme se jej ptali, zda souhlasí s nominací na tuto cenu, jeho odpověď zněla: "Sám bych do toho určitě nešel, ale třeba to nějak pomůže Mary's Meals." Jeho skromnost a nasazení je pro nás samotné uvnitř organizace velkým vzorem.

PhDr. Radoslava Cicvarková (75 let, Vesna od roku 2023)

Radka je jedinečnou dobrovolnicí, která si získala naši pozornost a obdiv. Na její spolehlivost, pracovitost a dobrou náladu se můžeme vždy spolehnout. Velice si ceníme Radčiny empatie a přátelského přístupu ke kolegům i klientům, kterým dokáže naslouchat, poradit a podat pomocnou ruku. Máme moc rádi její koníček, totiž hru na ukulele, kterou přispívá ke skvělé atmosféře na společných setkání našich dobrovolnic a dobrovolníků. Radčina cesta "Šatníkem" Vesny, tedy humanitárním centrem pomoci, začala velmi brzy po vypuknutí války na Ukrajině. Radka se aktivně zapojila do pomoci lidem prchajícím před konfliktem hned od prvních dní. Srdceryvné příběhy, ale i silná solidarita a štědrost lidí, firem a institucí jí dávaly sílu, směr a motivaci v dobrovolnictví pokračovat. Dnes je Radka nepostradatelným členem našeho týmu, stále nachází smysl v pomoci lidem, kteří ji potřebují a těší ji stálý zájem nových dobrovolníků i dárců.

Co je pro ni nejtěžší úkol? Radka s úsměvem odpovídá: "Dnes už to jsou hlavně těžké krabice od dárců". Radka má radost ze setkávání s novými lidmi a nejvíc ji těší pohled na děti hrající si v Šatníku. Radka je skvělou kandidátkou na cenu Křesadla 2023 pro její dlouhodobou a nezlomnou pomoc druhým, za její věčný optimismus a dar rozdávat smích a veselí lidem kolem sebe i v nelehké době a také za nebývalou pracovitost a spolehlivost.

Kategorie: Dobrovolnictví v kultuře a umění

Jiří Čalkovský (78 let, obec Podolí u Brna od roku 1990)

Jiří po absolvování Střední průmyslové školy grafické pracoval až do odchodu na penzi v oboru polygrafie na vedoucích pozicích řízení výroby a technologického rozvoje, nyní je v důchodu.

Od roku 1990 se zabývá badatelskou činností, kterou zaměřuje na historii obce Podolí u Brna a v ní především na období 17.–20. století. V tomto směru využívá především fondy bývalého archivu kapituly sv. Petra a Pavla v Brně, dnes uložených v Moravském zemském archivu v Brně a Diecézním archivu Biskupství brněnského v Rajhradě. Do října 2023 pořídil z těchto fondů pro archiv obce 19. 200 fotokopií vesměs latinsky a německy psaných dokumentů, které jsou postupně překládány a literárně zpracovány.

Od roku 1992 působí jako kronikář obce. V roce 1994 položil základy místního periodika Zpravodaj, ve kterém pravidelně publikuje příspěvky vztahující se k historii obce. V roce 1997 založil ediční řadu "Rukopisy, kapitoly z historie Podolí u Brna", pro kterou napsal pět brožur a tři publikace.

V roce 2003 pak inicioval vznik uskupení "Střípky z podolské minulosti", které se zabývá přednáškovou činností. K přednáškám jsou vydávány brožury. K jedné z nich zvané Záhadná mohyla Žuráň byly pro přítomné raženy i pamětní medaile.

Pro místní spolky napsal devět brožur. Dále zpracoval kroniky: TJ Sokol 1895–2013, FK Renocar 1929–2020 a Sbor dobrovolných hasičů 1880–2010, pro který ještě digitalizoval pět protokolárních knih z období 1881–1968.

V roce 2023 založil ediční řadu "Sešity, kapitoly z historie obce pro žáky základní školy". Na webových stránkách obce v rubrice "Kapitoly z historie" je v současné době umístěno jeho 21 příspěvků.